Vzhledem k tomu, že pacienti často vyžadují „vyšetření na borreliozu“ kvůli nespecifickým bolestem kloubů či únavě, považuji za vhodné seznámit vás možnostmi, vhodností a interpretací výsledků vyšetření.
Laboratorní vyšetření
Sérologické vyšetření anti-borreliových protilátek metodou ELISA je vyhledávacím testem, který by měl být vždy prováděn jako první. Jeho pozitivitu je třeba konfirmovat vyšetřením téhož vzorku krve metodou Western blot ve třídách IgM a IgG.
Při hodnocení sérologických výsledků je třeba počítat s tím, že:
- protilátky prokážeme v Česku u 5-10 % zdravých osob, v některých oblastech je séroprevalence i vyšší. Přítomnost protilátek bez klinického obrazu LB je bezvýznamná a není důvodem k léčbě,
- protilátky se tvoří za 3-6 týdnů po nákaze. IgM protilátky nejsou u řady nemocných s LB prokazatelné, s výjimkou erythema migrans a borreliového lymfocytomu jsou u většiny klinicky manifestních infekcí přítomné IgG protilátky,
- výška titru či protilátkového indexu neodpovídá vážnosti ani aktivitě onemocnění, vysoké titry se nacházejí i u asymptomatických osob,
- protilátky lze prokázat v séru řadu let po nákaze, jejich přetrvávání neznamená selhání léčby ani pokračování infekce a není důvodem pro opakování léčby,
- při interpretaci je třeba myslet na zkříženou reaktivitu s treponemami (syfilis), leptospirami a ústními borreliemi, na falešnou pozitivitu IgM protilátek při pozitivitě revmatoidního faktoru, při infekční mononukleóze, systémovém lupus erythematodes, sklerodermii, thyreoiditidě, u polyvalentních alergiků,
- testy nejsou standardizovány, existují rozdíly ve výsledcích různých laboratoří.
Pozitivní výsledky sérologických testů podporují diagnózu, ale nejsou jednoznačně rozhodující pro její stanovení. V klinicky jasných případech (zejména u erythema migrans a borreliového lymfocytomu) nejsou sérologická vyšetření k zahájení léčby potřebná. I v případě průkazu anti-borreliových protilátek je třeba vyloučit ostatní možné diagnózy. Sérologické testy nemohou poskytnout informace o délce trvání nákazy, aktivitě a závažnosti infekce, účinku léčby ani o prognóze onemocnění. Jejich opakování po léčbě a při následné dispenzarizaci je většinou neúčelné, posuzování změny titrů protilátek v různých odběrech je bezcenné.
